Filozofie Friedricha Nietzscheho vs. nová architektura Le Corbusiera

„Co je originalita? Vidět něco, co ještě nenese jméno, co nemůže být ještě nazváno, ačkoli to leží všem na očích.“

Friedrich Nietzsche

„Naše doba stanovuje svůj styl každý den. Avšak naše oči jej bohužel ještě neumí rozpoznat. Máme jej přímo před očima. Před očima, které nevidí.“

 Le Corbusier

Friedrich Nietzsche německý filozof narozený roku 1844 je znám díky svému enormnímu vlivu na dějinný vývoj událostí 20. století. Jeho zpochybňování teismu a křesťanské morálky vyvrcholilo vraždou Boha a „vůle k moci“ zneužitá nacistickou ideologickou kampaní vytváří Nietzscheho „nadčlověka“ podle představ třetí říše.

Za své opus magnum Nietzsche považuje knihu sepsanou v 80. letech 19. století nazvanou Tak pravil Zarathustra. Sám Nietzsche považuje toto dílo rozkročené mezi filozofii a básnictvím za své vrcholné a hovoří o něm jako o „nejhlubším díle kdy napsaném.“ Nietzsche zde shrnul všechny úvahy o věčném a cyklickém návratu téhož, kritizuje pokrytectví morálních hodnot a ve druhé části prologu se objevuje slavná věta „Bůh je mrtev“.

Když začneme pátrat po myšlenkových základech Le Corbusierova vzdělání, vždy narazíme na Friedricha Nietzscheho. Švýcarský architekt narozený roku 1887 je svým ideologickým přístupem k tvorbě považován za vizionáře architektury. Le Corbusierova tvořivost, vycházející z jeho vlastních hodnot, připravila cestu nové nad architektuře. Tento přístup úzce koresponduje právě s Nietzscheho koncepcí nadčlověka.

„Přitaká své vůli k moci, že rozvíjí svoji tvořivost, že tvoří své vlastní hodnoty, a tak připravuje cestu k nadčlověku“.

Díky  Le Corbusierově systematičnosti můžeme s jistotou říct, že se četbou Nietzscheho Zarathustry nechal ovlivnit. V kompletně dochované architektově knihovně máme k dispozici jeho výtisk knihy Tak pravil Zarathustra s podtrhanými pasážemi a vepsanými poznámkami.

Le Corbusier byl bezesporu fascinován Nietzscheho zdůrazněním chaosu, tělesnosti a živelnosti v protikladu s uměřenou harmonií, idejí a řádu. Filozof tuto polaritu vnímal jako živnou půdu umělecké tvorby a vzepřel se tak dobové snaze o produkci ideálního objektivně platného umění.  Le Corbusier si díky tomu položil důležitou otázku: „Což nezapomněla dnes většina architektů, že velká architektura stojí v samých počátcích lidstva a že je přímou funkcí lidských instinktů? Správný architekt přece namísto zlenivělého respektu k tradici upřednostní síly přírody!“.

Nietzscheho vliv na umělce však není patrný pouze u Le Corbusiera. Již v roce 1898 si Paul Klee poznamenal do diáře, že „Nietzsche je ve vzduchu“. Nietzsche se ve svých rozsáhlých spisech uměním zabývá pouze částečně a architektuře se věnuje spíše obrazně. Pojmy jako labyrint, dům, stavba, most, kámen a podobně Nietzschemu slouží jako nástroje k pojmenování širších problémů. Takzvané „architektonické metafory“. S tímto filozofickým odkazem se identifikují i další významní architekti jako Mies van der Rohe, Henry van de Velde, Bruno Taut či Erich Mendelsohn.  

Stejně jako Nietzsche bojoval s církevní institucí a lenivou poslušností, který ji byla prokazována, tak i Le Corbusier kritizoval oddanost zaostalosti akademického učení. Svůj koncepční přístup k architektuře rozpracoval v proslulém díle zvaném „pět bodů moderní architektury“, které položilo základy funkcionalismu. Tyto tendence kritika zpočátku označila za tvůrčí akt založený na nihilismu a opět jej spojovala s Nietzscheho filozofií.

Nietzsche se stal inspirací pro řadu avantgardních umělců díky svému nadčlověku budujícímu za vlastní hodnoty a životní cíle. Neustálé ničení a tvoření, vznikání a zanikání se stalo dogmatem tvůrců, kteří se nespokojili s následováním určitého vzoru. Vymanili se z vlivu starých mistrů a bojovali za svou originalitu posouváním vlastních možností, limitů a hranic až k vytvoření pomyslného privilegovaného díla.

I Le Corbusier si vypůjčil Nietzscheho filozofii, rétoriku a razantní pohled na svět pro svůj boj za lepší zítřky, novou architekturu a novou společnost. Neustále hájil své dílo a prosazoval ho na úkor dobové kritiky, až se nakonec stal uznávaným reformátorem a vizionářem architektury. Na této cestě ho provázel jeho hrdina Zarathustra, prorok nekonečné cesty za novými hodnotami a sebepřekonáním.

Závěrečná a nepříliš lichotivá paralela je i fakt, že oba mýtičtí autoři byli po své smrti mylně interpretováni a nepochopeni.  Nietzsche upadl v ilegalitu díky zneužití svého díla nacistickou demagogií a Le Corbusier by byl nemile překvapen záplavou nekvalitních typizovaných domů označovaných štítkem „corbusierovský“.

Text: Petra Juráčková