předchozí
V uměleckém světě potencionálně exspiruje snad úplně všechno. Ďábel je skryt v tom, že ideál se odívá do tohoto jednoduchého kabátu, ovšem realita nikoliv. Inspirace by však bez své pomíjivosti nebyla sama sebou.
Řadu tvůrců nejvíce ovlivňují jejich vlastní životní zkušenosti. Negativní nebo pozitivní prožitky se odráží i v náladě samotného díla. Interpretace pozorovatele je pak většinou na tvůrce těsně navázaná. Teplé a světlé barvy vzbuzují pocity radosti. Naopak tmavé a studené barvy snadno evokují depresivní pojetí díla.
Přestože jsou vlastnosti barev založené především na subjektivním vnímání pozorovatelů, v důsledku vytváří pravidla, která se jen obtížně prolamují. Umělecké výtvory vytvořené štětcem namočeným ve vlastní krvi, jak říká známé přirovnání, odkrývají ty nejzajímavější příběhy, ale pokud bychom byli odkázání produkovat výtvory ukotvené pouze ve vlastní autobiografii, tak bychom se ochudili o krásu bezbřehosti vlastní fantazie. Je ji totiž možné také chápat jako pojem, který začíná tam, kde realita končí.
Z psychologického hlediska je inspirace považována za element, který k člověku pocitově přichází z vnějšku. Inspirace je prchavý element a svou přítomnost neohlašuje, jen se náhle zjeví a zase rychle vyprchá. Jako když se nadechneme a vydechneme. Vdechnout se latinsky řekne „in spirare“… ano, i tento termín má svůj kořen zapuštěný ve starém jazyku.
Pomíjivé aspekty inspirace přicházející zvenčí jsou z psychoterapeutického hlediska velmi pozitivní. Pokud autor vděčí za úspěch díla vnější inspiraci, snáz se vyrovnává s nebezpečím narcistního vztahu ke své tvorbě. Nehledě na to, že bez vhodné konstelace okolností by se vůbec nemusel dostat na stopu tomu pravému námětu.
Když inspirace přichází a odchází se svou vlastí svobodnou vůlí, nabízí důvěra v toto pojetí výhodu obzvláště v případě neúspěchu. Díl zodpovědnosti se přenese na nevhodnou inspiraci a není nutné si zoufat. I takto se aplikují psychologické poznatky v praxi.
Uvědomit si okamžik, kdy je nadosah ruky něco inspirativního má i další výhody. Pocit, že právě teď jsme v kontaktu s jedinečným nápadem, který s postupem času může vyprchat, vydatně podporuje motivaci se do díla pustit. První tah je vždy velmi obtížný, ovšem vhodná inspirace umí tahat za správné nitky a rozehrát úvodní dění.
Podle psycholožky Mariny Mijavskajové je náhlý příchod inspirativních podnětů zásadním prostředkem k dosahování cílů. Sama inspirace je podle psycholožky mnohem zásadnějším hráčem než samotné lidské vlastností jako pečlivost, extroverze nebo cílevědomost.
Asi by psychologie byla málo ambiciózní disciplínou, kdyby se spoléhala jen na nahodilost v příchodu podnětné inspirace. Podle všeho mají pocit příchodu inspirace častěji lidé, kteří věnují velkou pozornost umění. Jak známe už od matky přírody, vrána k vráně sedá.
Množství zažívané inspirace se také částečně točí v tzv. kreativním cyklu. Vhodná inspirace může sehrát klíčovou úlohu v následném úspěchu a pocit úspěchu podle psychologů předchází častějším dojmům inspirace.
Pro vábení zmiňovaného předpokladu je prospěšné optimistické myšlení ve vztahu ke své tvorbě. Bez kapky sebedůvěry se prchavou inspiraci podaří jen těžce polapit. Naopak negativní myšlení a přesvědčení o vlastní „nekreativitě“ nefunguje ve prospěch hledání inspirace.
Bariéru inspirativním myšlenkách staví také stereotyp. Pohyb v zaběhaných kolejích nevytváří poptávku po nových podnětech a kde není poptávka, absentuje i nabídka.
Někdy je zkrátka potřeba jít naproti i něčemu, co se na první pohled ovlivňuje jen obtížně. Inspirace má totiž tendence expirovat, ale i když přichází rychle a nahodile, nejsme v jejím hledání zcela bezmocní, protože ji máme nablízku ve svých životech, stejně jako v bujaré fantazii a pro takové pole působnosti expirační lhůta ještě stanovena nebyla.
Text: Radim Červenka
