Pětice knížek za všechny ostatní
Velká dobrodružství může zažít každý příchozí – malý i dospělák na výstavě v holešovickém DOXu, s názvem „O létání a jiných snech“, která je nahlédnutím do světa malířovy fantazie. Jeho hrdinové jsou snílci, odvážní vzduchoplavci, mořeplavci, cestovatelé – lidé s odvahou svobodně se rozhodovat a posouvat hranice lidského poznání. Možnost malé inventury ze Sísovy dosavadní autorské „knihovničky“ (zatím na počtu 60!) nabízí pět knih, z toho tři autobiografie, s ohlédnutím do vlastního dětství. Náročný je především příběh „Zeď – Jak jsem vyrůstal za železnou oponou“, místy až syrový, s obrázkem mladíka v létacím stroji, co se pokouší překonat zadrátované hranice. Měla vysvětlit výtvarníkův odchod ze země, kde se narodil, nejen jeho dětem, ale také všem, kdo podobnou situaci nezažili. Knížku označil Václav Havel za „snahu, jak dětem přiblížit dobu, která je tak daleko, že už je vlastně nezajímá“.
Umělecká dráha Petra Síse, syna známého režiséra, začala po promoci na VŠUP tvorbou animovaných filmů – velmi záhy získal za své „Hlavy“ (1980) prestižní cenu z Berlínského Berlinale. O dva roky později dostal nabídku přípravného výboru olympijských her v Los Angeles, aby natočil animaci jedné ze sportovních znělek. Získal povolení a vycestoval do USA, odkud se už nevrátil (byl odsouzený v nepřítomnosti za nelegální opuštění republiky). Začínal ilustracemi do periodik, později ho Miloš Forman oslovil s nabídkou na plakát pro Amadea (1984).
Letící muž s bušícím srdcem
Přes odpoledne všedního dne jsou všechny výstavní sály DOXu přeplněné. Obsáhlost plochy, plné obrázků, mozaik, koláží, maket knih, kterým se na obrazovce pomalu otáčejí listy, nenechává příchozí jakéhokoliv věku nikde v poklidu. Papírová křídla hejna ptáků jsou zavěšená pod klenbou stropů, upoutá i kresba, namalovaná výtvarníkem přímo na rozměrnou stěnu galerie. Originální kresby se jinde projektují v mnohonásobném zvětšení. V tom všem vynikají suverénně vytečkované siluety Sísovy kresby, „tečky“ perkem nebo štětcem – jeho doména. Promítá se také myčka z připravovaného dokumentu, který režíruje Petrův bratr David.
Půvabná výstava má dokonale vytvořenou „maketu“ jednotlivých exponátů plných vnitřních souvislostí (je poznat kreativní perfekcionalismus samotného autora zřejmě v pozadí kurátorů), vyústí v senzační „finále“. Po rozehrané interaktivitě přichází ztišení, když divák vejde do temného sálu s hvězdnou oblohou, do naprostého ticha, které ho v temné místnosti zcela ovládne. Reflexe zrcadel kolem dokola, zní tu jen nezaměnitelný cvrkot cikád… Můžeš se tu posadit, snít.
Vedle návratů do dětství v knížkách Robinson i a Třech zlatých klíčích, doplňuje životopisnou část výstavy soubor více než dvou desítek Sísových koláží (1998), vytvořených z cestovních dokladů, účtenek, pohlednic a ilustrací – věcí, ukrytých v rodném domě výtvarníka na Malé straně. Nechybí tady ani dojemný příběh knížky o Antoinu de Exupérym („Pilot a Malý princ“). Procházíte klíčovými ilustracemi příběhu „Ptačí sněm“, knihy, inspirované perským eposem ze 12. století – tyto sály působí navýsost kompaktně.
Své místo si v expozici našla samozřejmě i původně výtvarníkova novinová kresba, reagující na úmrtí Václava Havla, která později začala žít vlastním životem. Podle obrázku vznikla rozměrná tapisérie k Havlově poctě, nazvaná Letící muž (Flying Man), vytvořená pro pražské letiště. Zafinancovali jí hudebníci Peter Gabriel, Sting, členové kapely U2 a umělkyně Yoko Ono. Modrobílý, tkaný exponát s letící siluetou, poskládanou z drobných letících ptáků, s červeným bušícím srdcem v hrudi, máme přímo na dosah ruky.
Petr Sís, nositel mnoha významných cen, vystavoval v Praze v Jízdárně Hradu (1997) – expozice se musela před dvaceti lety z původně stanoveného termínu ukončení pro velkou návštěvnost dvakrát změnit. U letošní expozice předpokládám stejný „osud“. Co na tom, že tento všestranný umělec zřejmě nedostal za svou kvalitní práci, snad podivnou záměnou (Petr Sís versus Karel Sýs), vloni státní vyznamenání. Člověka, který napsal, a nakreslil knížku „Zeď“, nemůže podobná záležitost vykolejit!
Text: Michaela Zindelová