předchozí
Keramika, jeden z nejstarších výtvarných projevů, to nejsou jen typizované sady hrnků a jídelních setů… Tisícileté komponenty – voda, oheň a země umí v rukou výtvarníků podstatně víc.
Keramika získala na našem území nevídané uplatnění – mimo jiné i v průběhu minulého století, když dva vůdčí secesní sochaři, Bílek a Sucharda, objevili úžasné možnosti keramické plastiky! Ovšem kompletní přehodnocení materiálu odstartovaly až „šedesátky“, vlastně echo úspěchu Expa 58 v Bruselu. Na česká díla, plná obraznosti, se v dalších letech snesla žeň úspěchů na mezinárodních přehlídkách. Ocenění byla podporovaná také tvorbou na sympoziích v romantické Bechyni, tradičně keramické lokalitě. Od roku 1966 se tady konají Mezinárodní keramická sympozia, vzniklá díla se vždy ukládají ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Sympatická akce s babylonským mixem jazyků na jednom místě – kvůli současné rekonstrukci muzea – ztrácí na čas pevnou dvouletou pravidelnost.
Jak vlastně vypadá současnost a blízká budoucnost české keramické mocnosti? Eva Pelechová (35), keramička a sochařka, ředitelka současného profesionálního týmu OPS Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni, o tom hodně ví:
Jakou mají autorská keramická díla váhu v současnosti?
EP: To je poměrně komplikovaná otázka. Sama keramika je problematická, technologicky náročná. Od poloviny šedesátých let se keramický obor uzavíral sám do sebe – do národních skupin nebo profesních institucí. Sympozia začala být autory vyhledávaná, vytvořená díla totiž překračovala hranici užitého umění – šlo o volnou autorskou tvorbu, od figury k tvorbě pro architekturu. Jako mezičasí oprav bechyňské sbírkové pokladnice, místa konání sympozia, navozovalo další otázky, kam dál. Už začátek nového století zaměřil hledáček na další keramické možnosti… Znovu se prostě podívat na její limity, na experiment.
Čas „budoucí“ jste začali „analýzou“, prezentací a výstavou děl, vzniklých na jednotlivých sympoziích.
EP: Účastníky, rozkročené mezi Východem a Západem, mezi uměním a průmyslovou výrobou, jsme vloni prezentovali v publikaci Mezinárodní sympozium keramiky v Bechyni (do roku 2017) a na výstavě. Zaměřili jsme se na práce, které se zabývaly keramikou v kontextu soudobého volného umění. Jako velký otazník před námi stojí problematika, jakým způsobem chceme, aby bechyňské sympozium pracovalo dále. Nový profesní tým si přál odrazit se od rekapitulace historie. Dlouhodobě u nás chybí platforma, zaměřená na volnou keramickou tvorbu (šířeji pojatou keramiku, včetně designu), která by jí přinesla další posun.
Proč už nepotřebujeme oddělovat díla podle materiálů?
EP: Snažíme se přetvářet keramiku do volného umění, vytváříme novou koncepci a směr. Vše by se mělo daleko víc otevřít, umělci potřebují experiment… Moje tvorba inklinuje k expresivnější tvorbě, „spékání“ různých materiálů, nejen keramiky. Technologicky se ocitám na pomezí skla a dalších materiálů. Tahle rovina je volná, intuitivní, keramika zato vyžaduje technologickou přesnost. Všechno bude patrnější na tvorbě umělců, kteří se zúčastní mezinárodního sympozia za dva roky. V té další Bechyni se nezaměříme jen na keramiku, ale přibereme také sochaře. A každé sympózium bude mít vymezené téma, dosud tomu tak nebylo.
Co přináší výtvarníkům několikatýdenní sympozium v Bechyni?
EP: Debaty, pohled na druhé… Je důležité, že evropská umělecká scéna se v létě 2021 sejde v jižních Čechách. Myslím, že už pouhý akt, kdy autor vyjde na měsíc „ven“ ze svého ateliéru, je významný. Na sympoziu se může otevřít novým příležitostem. Má čas na ponoření a klid na práci (ubytování na čtyři týdny, materiál, prostor na práci a zkušeného technologa). Jedná se vlastně o svobodnou stáž. Bez tlaku na kvalitu a rychlost výsledku…
V jakém stádiu práce na keramickém „posunu“ se ocitáte?
EP: Začali jsme od nuly, a musím dosavadní práci našeho týmu pochválit. Keramika není v žádném případě mrtvá, jde nám o vymezení jiného prostoru. Právě se do něj rozbíháme! Jsme na cestě…
Text: Michaela Zindelová
