předchozí
Jednoduchý klik…
Petra Slaninová si našla společnost Ateliér Mozaika na Facebooku, vyplnila pár informací a klikla. Byla přihlášená na dvoudenní kurs malování pro začátečníky, v době, kdy její dva kluci byli na prázdninách. Volný termín, kdy nepluje v lehkém časovém stresu jako každý běžný den. Petra si dala dárek k svátku, i když vůbec netušila, jaké to bude. Sama popisuje svou cestu k zapsání do kursu:: „Péče o rodinu je koloběh, který přijímám, ale potřebuju občas také jiný prostor, mimo tuto realitu. Už dlouho se mi líbily kresby, vytvořené pravou mozkovou hemisférou, ale rozhodla jsem se snění dovést k reálu až v momentě, kdy jsem si jednou s kluky sedla a malovala… Bavilo mě to vlastně vždycky, odmala, jen jsem na to trochu pozapomněla.“
V několika pracovních pozicích byla Petra v zaměstnání kreativitě hodně blízko, v restauraci Provence mívali speciální víkendové akce, „malovala jsem dekorace, výzdobu – dávala jsem si záležet. Jsem myslím puntičkář se sklonem k artovému vyjádření v životním stylu. Ještě předtím, než jsme se rozhodli s mužem pro rodinu, jsem pracovala v salonu na manikúru – nejvíc mi šlo zdobení nehtů, obrázky, vnímala jsem spokojenost klientů… Vlastně taky ´malování´!“
Co potřebujete? Čas a chuť…
Po odpoledním malování s kluky padlo konečné rozhodnutí, Petra chce malovat a vypnout u toho! „Úplně jsem se do té myšlenky ponořila, ráda bych to někde zkusila, přece bych to dokázala!“ Znovu si prohlédla stránku ateliéru Mozaika, dva roky si v sobě ukládala tuhle vizi, ale vždycky to něco přehlušilo. U nás doma už to vypadalo, že jen mluvím o kreslení a dalším snu, naučit se španělsky,“ usmívá se Petra: „Až před loňským létem jsem sledovala jednu speciální akci na webu společnosti a zainvestovala jsem do sebe. Dopřála jsem si to!“
Co na kurs potřebujete? Musíte mít čas, dva volné dny a chuť… „Když jsem přišla první den do kursu pro začátečníky, ocitla jsem ve skupině lidí různého věku, mužů i žen. Seděli jsme se v pohodlné, příjemné místnosti plné stolů. Intenzivně se nám věnovali lektoři kresby a malby Lukáš a Pavla. Ochotní, milí…“, zážitky jsou pro Petru tak živé: „Pomalu jsme pracovali na tom, abychom zapojili do kreslení zatím pasívní mozek… Myslím, že všichni kolem mne šli do kursu se stejnou myšlenkou, rádi malují, dokáží se do toho vnořit. A pokud přijímáte dynamiku kursu naplno, je to vlastně hodně únavné. Člověk se po celém dni lekcí cítí vykoukaný, vyčerpaný, ale nadšený!“
Chci zpátky!
Po úvodu o práci mozku, během tréninkových hodin se skupinka v kurzu začátečníků učí, jak používat obě hemisféry. Lektorské vedení bylo naprosto znatelné ve výsledku. „Sami jsme se o tom mohli přesvědčit,“ vybírá Petra dvě kresby z přinesených desek, „ první den jsme malovali podle fotografie obličej. A v závěru druhého dne jsme dostali stejný úkol. Ovšem při srovnání jsem zcela jasně viděla rozdíl, můj druhý obrázek byl daleko reálnější, podobnější fotce, opravdovější. Do ´úkolu´ se promítlo všechno, co jsme nasáli a naučili se.“
Programy obou dní byly propojené, lektoři Lukáš i Pavla ke každému účastníku kursu přicházeli, radili, vysvětlovali… „S Pavlou se dalo otevřeně diskutovat na každé téma. I lidsky to bylo fajn,“ říká Petra Slaninová. „Cítila jsem se obdarovaná. Měla jsem pocit, že jsem vypustila všechny starosti, a mohla jsem si sáhnout do svého vnitřku. Hodně často na kurs vzpomínám, chci zpátky, vím to, bylo mi tam hrozně dobře. Ani bych nepotřebovala vracet se kvůli samotnému posunu v malování.
Furt v sobě nosím pocit, že si chci znovu nastolit v sobě vnitřní klid, který jsem v ateliéru měla. Vím, že existuje nabídka následných kursů na ten můj, začátečnický. Na to se soustředím, jakmile získám termín dalšího časoprostorového relaxu. Zřejmě v létě bych si nějaký kurs ráda zopakovala, vím, jako dospělá ženská, jak chci svůj volný čas naplnit, a čemu si přeju věnovat,“ zakončuje svoje zkušenosti Petra.
Text: Michaela Zindelová
