Stačí se dívat a vnímat. Barvy, tvary a světlo k nám promlouvají stále.
Umění je nadčasovou veličinou, důkaz o tom přináší jedno zajímavé výročí. Jen málokterý umělec dosáhl takového věhlasu jako Ital Leonardo Da Vinci.
Ráda pozoruje němé objekty a živočichy z hlubin oceánu nebo dalekého vesmíru. Existují mimo náš dosah, s „nedopsaným“ poselstvím. Karolínu Rossi zajímají limity představivosti.
Řada z nás chápe štěstí jako něco, co člověk zkrátka má nebo nemá. Něco, co se tak nějak samo přihodí. Něco, co nelze ovlivnit vlastní vůlí. Nebo si představujeme, že štěstí znamená prožívat neustále jen to příjemné a radostné.
4 otázky pro mezzosopranistku Dášu Peckovou
Americký abstraktní malíř Paul Jackson Pollock (1912 – 1956) se narodil jako nejmladší a pátý syn do rodiny skotsko-irských přistěhovalců. Již v deseti letech objevil (díky vlivu staršího bratra, který se stal také malířem) díla amerických indiánů, jejichž rezervaci navštívil v Arizoně.
Barevnost prostoru kolem nás vnímáme jako úplnou samozřejmost. Zajímavostí je, že z pohledu fyziky okolní svět barevný není a jeho barevnost vzniká až působením světelného spektra, které nám naopak připadá jako bezbarvé.
Podzim, období kdy mnozí z nás propadají melancholii, splínu a pocitu osamělosti. Den se zkrátil o hodinu a jde do tuhého, máme tu před sebou několik měsíců, které nám sice ještě na začátku prozáří barvy opadávajících stromů, ale i ty brzy vystřídají holé větve, pahýly kostlivce.
Chápeš to? Populární otázka, která běžně doprovází návštěvníky galerií nebo pozorovatele lecjakého obrazu. Zkušenější si ji nechají pro sebe a znalecky pokyvují. Otázka však není nutně na místě.
Světoznámý psycholog Sigmund Freud podrobil své metodě psychoanalýzy kde koho. Jedním z nejkurióznějších pacientů, kteří prošli jeho ordinací je Michelangelův Mojžíš.
Je drobná, ale dynamická, plná ohně. Bystrý pohled krásných očí. Moudrá, ovšem neklidná.
Mladý jihokorejský malíř Joongwon Jeong, který má našlápnuto stát se ze studenta rovnou pedagogem, se na svých rozměrných hyperrealistických plátnech uklání obrovským postavám minulosti i současnosti.
V době technologií se dramaticky změnila metodika predátorů versus nezletilé dívky. Dokumentární film Víta Klusáka V síti natvrdo dokazuje nakolik.
Zuzana po prozkoumání předmětů v kufru překročila hranice intimní identity a začala celý obsah kufru zpracovávat: kabát, mýdlo, tabatěrka, příbor, snímek s lakonickým popiskem. „Na začátku jsem vůbec netušila, jak mě ta práce zasáhne! Síla nalezených věcí mi dosud nedovoluje tohle pole opustit.
Jsou dny, kdy děláme všechno správně, ale nic nevychází. Nedaří se napsat jediné kloudné slovo, namalovat rovnou čáru, najít vhodný střih anebo umístit kus nábytku na to správné místo.
U názvu Devětsilu stáli prý „zahrádkáři“, bratři Čapkové. Pro nové umělecké uskupení zvolili tehdy název léčivé byliny, kvetoucí na jaře - symbolizovala „vytrvalé a nezdolné“ úsilí generace začínajících umělců.
Jedna z prvních vysokoškolsky vzdělaných československých fotografek. Nepřehlédnutelná Milota Havránková se v současné výstavě vrátila ke své rané tvorbě. Leica Gallery v centru Prahy se soustředila na období jásavého pražského jara 68 a zšedlého období začínající normalizace.
Na několik otázek nám odpovídal ředitel Studia Hrdinů, Jan Horák. Divadlo zakotvilo pod rozkročenými tlapami lva na Veletržním paláci Národní galerie, a ne náhodou. Originální dramaturgie Studia Hrdinů – které obohatilo síť pražských divadel, je vždy provázená silnou výtvarnou složkou. A do prostoru bývalého kina Veletrhy patří.
Sociální drama v kombinaci s černou komedií se stalo při nedávném předávání Oscarů nejlepším filmem roku 2019. Parazit - neanglicky mluvený snímek vyhrál hlavní kategorii v celé oscarové historii poprvé.
Tleskám jako celý přeplněný sál. Česko – francouzské duo tanečníků, Markéta Stránská a Jean Gaudin, se znovu uklání. Rozhlížím se, vím, že jsem v tomhle prostoru naposledy. Pražské Studio Alta, orientované na současný tanec, se po desetiletém působení posunuje na druhý břeh Vltavy…
Filmová „likvidace“ vrásek na hereckých tvářích o desítky let navzdory času má v současnosti další, skvělé výsledky… Populární divadelní komedie, postavené na dvojici zralých herců, tyhle triky vůbec nepotřebují. Jsou stavěné přesně na míru jejich gejzíru herectví.
Už jsem viděla jeden z ročníků Designbloku v Karlíně, další ve zbrusu novém DOXu. V pořadí 21. ročníku to po všech stránkách nejvíc slušelo, v areálu pražského Výstaviště. Nejen proto, že většina vystavujících byla pod „jednou střechou“.
Nástěnný kalendář Proměny na rok 2020, v pořadí už jedenáctý, se stále prodává. V tiráži projektů figuruje stejné jméno - všechny osobnosti fotografoval Petr Kurečka.
O současných českých spisovatelkách je v posledních letech slyšet mnohem víc, než o jejich mužských protějšcích. V nevypsaném souboji jsou teď právě muži v ofsajdu.
Atypické a netradiční prostory po opravě a proměnách, pomáhají dotvořit unikátnost atmosféry našich měst a míst. Podívejme se na některé z nich...
