Stačí se dívat a vnímat. Barvy, tvary a světlo k nám promlouvají stále.
Znáte ten pocit, když si vás nápad donese až ke stolu, otevře váš skicák a vy pak o sobě několik hodin nevíte, protože se ztratíte v práci, při které nevnímáte čas?
Psycholog, lékař, matematika a také arteterapeut Radvan Bahbouh pro nás, kterým ruka tolik neslouží, vymyslel východisko. Je prosté. Neumíte kreslit a malovat? Ještě stále to můžeme po vzoru spisovatelů a básníků okecat.
Vizuální krajinné asociace a echa z cest se odráží na plátnech umělkyně Lucie Jindrák Skřivánkové. Tahle svérázná, energická osobnost brzy po škole vkráčela viditelně na uměleckou scénu.
Kromě maleb, kreseb a objektů jsou s malířem Bedřichem Dlouhým už od studentských let svázané happeningové programy – jejich ladění často uvízlo i v právě vznikajícím díle.
Dost dlouho ležel dárek od Ježíška, etuje s ostrými hroty pastelek bez povšimnutí. Až o půl roku později si Petra naordinovala malování jako relax, „léčbu“ všedních dní – ale hlavně radost. Pomohl jí k tomu i náš Ateliér Mozaika.
Petr Hájek otevřel nedávno The Chemistry Gallery v Praze, na Letné. A protože skvěle mluví, poslechněte si rovnou od něj, jaké to je, být přes deset let galeristou, který prezentuje především začínající české a slovenské umělce.
Chuť („Když hážeš bílé křemenáče na cibulku...“) Zrak („Koukej, no tak koukej, no tak se dívej, a možná uvidíš...“) Hmat („Chválím tě země má...“)
Keramika, jeden z nejstarších výtvarných projevů, to nejsou jen typizované sady hrnků a jídelních setů… Tisícileté komponenty – voda, oheň a země umí v rukou výtvarníků podstatně víc.
Tereza Lexová působí jako holka do nepohody. Sama studuje užité umění a coby studentka na UMPRUM si užívá péči Jana Němečka a Michala Froňka, zakladatelů věhlasného architektonického studia Olgoj Chorchoj. Pod jejich vedením se učí v ateliéru produktového designu snoubit estetické s praktickým.
Jak se na umění dívat? Jak mu rozumět? Jak ho ocenit? Chtěli byste vědět, ale báli jste se v posvátné hrůze z umělců a historiků umění zeptat? Alain de Botton a John Armstrong sebrali odvahu za nás a ptají se někdy až zdánlivě neuctivě. Přináší tak ve své knize Umění jako terapie něco, po čem mnozí z nás při bloudění galeriemi zoufale touží.
Výtvarník Petr Sís miluje dobrodružství a dobrodruhy, mezi jeho nejoblíbenější symboly patří ptáci, letadla, gondoly, vzducholodi. Prostě vznášet se, létat a plachtit. Snít.
Počátky kariéry Jana Potměšila jsou spojeny s Divadlem na Vinohradech a Divadlem Na zábradlí, je vyhledávaným divadelním a filmovým hercem. Po autonehodě, v prosinci 1989, zůstal upoutaný na invalidní vozík. Po návratu z nemocnice začal Jan Potměšil hrát na svém „domácím hřišti“ v divadelním Spolku Kašpar.
Poezie se prý ocitla na „periférii čtenářského zájmu“: i když existují básnická ocenění, plejáda autorů různých generací a několik osvícených nakladatelství, které básně tisknou… Básně nedosahují „na export“ do zahraničí, stal se z nich pramínek, menšinový žánr. Proč vlastně?
Přes dva roky se rekonstruovala neorenesanční budova Uměleckoprůmyslového muzea v Praze od architekta Josefa Schulze. Co se v oáze designu v prvních sezónách dělo a děje?
Už německý filosof Friedrich Nietzsche věděl, že zahálka je důležitou součástí života, protože nicnedělání je příležitostí pro stav, kdy se do života nečekaně a nenápadně mohou přikrást nové pohledy a Múzy. A může podnítit impuls tvořivosti…
Člověk, který netvoří, je jako vítr, co nefouká. Někde tam je, ale nikdo mu nevěnuje pozornost.
Jednou z nejznámějších a velmi populárních technik malby je akvarel. Jde však o velmi komplikovanou techniku, jejíž zvládnutí vyžaduje nejen zručnost, ale i dostatečné výtvarné know-how.
Sebevědomé umění a nesebevědomí umělci, nebo-li kontrasty najdeme nejen na plátně, ale i za ním.
Minimalismus je umělecký směr, který se v 50. letech 20. století objevil v sochařství a malířství. Postupně se rozšířil do oblasti hudby architektury, designu, filmu, literatury a filosofie.
Výstava Brno předměstí Vídně byla zahájena v brněnském Místodržitelském paláci Moravské galerie 15. listopadu 2019 a bude ke shlédnutí až do 23. února 2023.
Dalího „femme fatale“ Gala Dalí, strávila poslední roky o samotě na darovaném hrádku, kde se objevoval pouze její manžel…Castell Púbol je pohádkovou symbiózou gotiky a surrealismus, kterému nechybí Dalího výstřednost ani smysl pro humor.
Někdy je jich příliš, jindy málo. Ale nikdy tak akorát. Na všechno se dívají jinak. Umělci...
Během jednoho deštivého dne jsem se byla na vlastní oči přesvědčit o pravdivosti aforistického výroku světoznámého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, „méně je více“ (less is more). Šperk moderní architektury, který je dominantou katalánské metropole je toho absolutním důkazem.
Ráda bych se s vámi podělila o kousek svého vlastního nitra. O zkušenost, kterou už zažila v různých obměnách řada žen i mužů. Všechny nás na začátku spojoval strach. Na konci jsme však objevili něco, co už nikdy nezmizí. Dar samoty.
